Počítáme živiny

Dnešek si vynutil volno. Prostě když není práce, tak smůla. A tak si holt musím dělat radost jinak. Například díky tomu mám alespoň trochu lesních hub. Sama se k houbařině sotva dokopu a vlastně toho ani moc nepoznám, tudíž se raději s důvěrou svěřím někomu, kdo má papír, že se v tom alespoň malinko vyzná.

Zdroj obrázku: https://i.ytimg.com/vi/wiUrjZ53Otk/maxresdefault.jpg

V poslední době se na sebe trochu zlobím. Dodržuji, co se dá, jím pravidelně, chodím pěšky, jak jen to jde, dřu se v posilovně a vůbec se nelepším a nelepším. Nehly se ani kila, ani centimetry.  Sice se sem tam objevila sklenička vína nebo trochu piva, ale nikdy ne v množství, které by cokoli mohlo změnit (po pivu mívám dokonce druhý den nižší váhu). A to mi to před lety tak krásně fungovalo. I s občasnou pizzou nebo hranolky. Všude se navíc doporučuje nic moc nepočítat, protože je to stresující a neudržitelné et cetera, et cetera, et cetera.

A tak jsem oprášila STOB. Ten jsem používala už dřív (a neměla pocit, že by to mělo nějaké účinky, protože se můj příjem najednou stal neskutečnou honbou za zelenými semaforky). Docela se divím, že mi vůbec to stravování někdy fungovalo. Té stravy najednou bylo strašně málo (takže ten věčný hlad vůbec nebyl náhoda nebo nezvyk), tuky nikde, v pohodě zůstaly snad jen sacharidy (a to i přes to, že už nemůžu ani cítit tvaroh). A to je přesně ten důvod, proč alespoň ze začátku počítat. Pořád v sobě máme vžité, že když chceme hubnout, máme míň jíst a víc se hýbat. Ono to občas u někoho fungovalo, ale zdaleka ne u všech. A pokud jste takhle někdy zhubli, dostáváte se do nevýhody. Čím víc se snažíte, tím větší se ta nevýhoda stává.

Ono mi to ostatně potvrdilo i jedno náhodně provedené měření na jakési impedační váze. Viscerální tuk (ten, při jehož ukládání máme pocit, že vypadáme těhotně) ve výši, v jaké nikdy nebyl.

Proto měřím. Ne abych se nepřejídala (ostatně už vím, že jedna – vážně jedna sušenka nebo sklenička vína mě nezabije), ale abych jedla dostatečně, abych si dokázala nastavit velikost porce. Pořád sice věřím, že extrémní pravidelnost ve stravě se přeceňuje, ale je to alespoň nějaký ukazatel. Taky jsem se rozhodla vrátit do jídelníčku pečivo. Ovesné vločky a mysli mě nudí, tvaroh už mi přestává chutnat a pečivo jde podat s ledasčím. A nedostatek tuku vyřešit třeba tím, že si ho namažu máslem. Škodlivost másla se taky přeceňuje. Ale zase se nebudu trápit tím, že nevím, jakou co má hmotnost. Protože pak bych se z toho musela zbláznit. Uvidíme, jestli bude nějaký výsledek tentokrát.