Za dobrodružstvím – díl 2.: Ošklivá tajemství pana Trandíka

Tak jsme se do toho konečně pustili. A pořádně! Ovšem nečekali jsme, jaká ošklivá tajemství naše T4 skrývá. Tož, troška koroze tam opravdu je (dobře, jednodušší by bylo říct, kde to zrezlý NENÍ). A tak si ta stárnoucí troska zaslouží nejen nějakou tu běžnou údržbu, ale i pořádný „makeover“. Anebo spíš pořádnou plastiku, botox i liposukci. Prý aby aspoň na pohled prošel technickou, když už nic jiného (motor však přijde vzápětí – bezpečí nadevše). Vlastně si říkám, že pod samými záplatami snad nezůstane kousek původní karosérie.

On vlastně i ten postup oprav je takový... jako když inženýr provádí výkopové práce: proměřit – zkazit – opravit – zkazit – zamaskovat, aby to nebylo poznat – pochválit se – nafotit – dát na net a tvářit se, jaká to byla brnkačka. Ano, šlo by to s pomocí profíků lépe, ale my jsme řekli: NE! Protože tak, jako chováme respekt k nespočtu najetých kilometrů, co Tranďa tak nějak přežil, chováme respekt i k naší peněžence. 

Zatím zase pošmourný fotky. Ale až se vyčasí...

Myslím, že už minule jsem zmiňovala (alespoň trochu), jak válčíme se zadními dveřmi. Ty prohnily hlavně zespoda, jak jinak. Navíc jsme se rozhodli, že kvůli bezpečí i zvýšení soukromí odstraníme zadní okno a nahradíme je kusem plechu. Ale klídek, tma tam nebude: jeho funkci nahradí šíbr (pro holky-neautomobilistky: posuvné střešní okno). A tak na cestách můžeme pozorovat hvězdy ležmo přímo z auta, nebo poslouchat déšť ťukající o sklo (kdo to pak kudla bude mejt?).

A tady máme hotové zadní dveře: zakytované, nasazené

Další byl na řadě práh a část podběhu na straně řidiče. A to bylo vskutku ošklivé, ošklivé tajemství, protože rez se velice umně maskovala pod gumovou vložkou a ipou (tedy asfaltová lepenka). Já to sice na vlastní oči neviděla, údajně v tom ale byla „díra jak prase“ (řečeno jeho slovy). Ovšem na vlastní oči jsem mohla spatřit hotové dílo: svařené obě díry. Ten víkend jsem se sama ponejvíc pokoušela omlátit ipu na straně spolujezdce. Prostě workout pro pravý bicák. Jak můžete vidět na obrázku níže, práh dostal zcela novou podobu.

 Bohužel u další fáze oprav už jsem neasistovala, přece jen mám taky nějakou školu, rodinu a vůbec, avšak jsem si jistá, že se pohlo ledacos. Každopádně naposledy byla u velkého svařování na řadě podlaha a části boků karosérie, u nichž nepomohlo ani urputné přetírání odrezovačem. Tranďa tedy schytá ještě několik děr, ale jenom aby vstal skoro z mrtvých. Ohýbání plechů už teď taky bude mnohem větší legrace s lepší výbavou dílny. Krasavec z něj asi ani do budoucna nebude, ale pro naše účely postačí. Každopádně další zprávy přijdou znova zase za pár týdnů.