Za dobrodružstvím – díl 1.: Začínáme

Chápu, že je to tady pořád samé „mind“ a žádné „food“. A ani teď sama sebe nezklamu: v mém a v přítelově životě se objevilo „to“. Smysl života, nebo alespoň cíl do poměrně blízkého budoucna. Cesta ke splnění přítelova snu (na němž se sice spíš zatím lehce vezu, ale proč ne). Spousta měsíců práce, odříkání a učení se novým věcem. To „něco“ se jmenuje Volkswagen Transporter T4. A ano, je to auto. Od statusu veterána ho dělí už jen asi rok, dva měsíce a dvanáct dní, ale věříme, že to bude náš věrný kámoš právě na cestách. Protože T4 se jen tak neporouchá, je dost velký na to, aby se v něm dalo provizorně bydlet, ale dost nenápadný na to, abychom nikde příliš nebudili pozornost. A tady je:

Náš budoucí bydlík

Uznávám, je to už důchodce. A už vůbec ne opečovávaný. V životě (tedy od roku 1994) potěšil přes dvacet majitelů, a proto si nějakou tu péči zaslouží.

A to nás čeká v několika nadcházejících měsících. Bude to spousta práce: místy je prorezlý, potřebuje přebrousit, ucpat nějaké díry, přelakovat a hlavně úplně vybudovat interiér. Pěkně s postelí a nějakou tou polní kuchyňkou. Nebude to na celoroční bydlení, ale určitě se s ním dá zažít spousta dobrodružství, od víkendů po celé dovolené. Ani po rekonstrukci to sice nebude žádný závodník, avšak to není jeho účel. Bude to taková naše ergoterapie po dnech strávených v práci nebo ve škole.

A plány s ním: cestovat, vidět svět, zažít cizí kraje, ochutnávat, podívat se často tam, kde mnoho lidí nechodí. Slibuji si od toho také spoustu inspirace pro blog, a nejspíš to zase nebude jen o jídle. Protože radost přináší člověku spousta věcí. Zátěžovou zkoušku vidíme někde v Rakousku nebo v Itálii, kterou jsme si letos na Silvestra zamilovali a kam určitě rádi znova zamíříme.

Vypadat by mohl třeba nějak takto: 

Prví víkend jsme to ale vzali zlehka, protože bylo taky spousta jiné práce a jiných povinností, a tak jsme začali zpracovávat zadní dveře. Rozhodli jsme se odstranit zadní okno, vhodný plech náhradou se stále hledá. Ale hlavně celý dolní rezavý okraj byl odrezavěn, přítel taky nejhorší místa svařil. Příště nás čeká troška toho kytování, lakování asi přijde spíš až nakonec. A pak přijde postupně práce na blatnících, podbězích, podlaze, ostatních dveřích, výfuku. Prý i já si to víc jak několikrát vyzkouším s bruskou. Vidím to na velkou rodinnou tragédii. To všechno je taková předehra k tomu, na co se nejvíc těšíme: vymýšlení a budování interiéru. 

Broušení a svařování

Tak snad už příště sepíšu něco málo o jídle a třeba i pošlu recept. Materiálu mám dost, jen to ještě dát dokupy. Mějte se.